CESTYAPAMATKY.CZ

První historická zpráva o Libenicích je z roku 1142, kdy ves náležela Sedleckému klášteru. Klášter ji v roce 1396 prodal i se dvorem králi Václavu IV., takže je nadále královským majetkem. Po husitských válkách obec císař Zikmund zastavoval a zástavní držitelé se rychle střídali: Eringer ze Steinsheimu (1422), Hanuš z Rychnova (1437) a Hynek a Pavel ze Zaloňova (1440–1454). Král Vladislav zastavil Libenice do držení Bohuše Kostky z Postupic (1498) a v roce 1499 Janu Janovskému ze Soutic. Zakrátko převzal Libenice Jan z Práchňan a po něm Václavov a Bohuslav Lorecký ze Lkouše (1505). V roce 1524 koupila ves Kateřina z Lichtenberka, vdova po Burjanovi Trčkovi z Lípy, jejímž zástupcem se stal roku 1530 Jan starší Trčka z Lípy. V únoru roku 1538 prodal Jan Trčka tvrz i ves Libenice Václavu Popelovi z Vesce. Ten ji v roce 1540 postoupil jako zástavu Jindřichu Smíškovi z Vrchovišť, zakladateli zemanského rodu Libenických z Vrchovišť. Po Jindřichově násilné smrti se panství ujal v roce 1553 jeho syn Beneš Libenický z Libenic a po něm v roce 1570 druhorozený syn Jan Libenický s manželkou. V roce 1593 vyplatil libenické panství císař Rudolf II. ze zástavy a spojil ho trvale (s výjimkou let 1611 – 15) s kolínským panstvím. V roce 1778 zrušila císařská správa libenický dvůr a pozemky rozdělila mezi obyvatele obce. Za zmínku stojí, že v roce 1850 navštívil Karel Havlíček Borovský v obci usedlost pana Mojžíše.