Cesty a památky

Kolínsko » Konárovice

Konárovice

Konárovice jsou v písemných pramenech poprvé doloženy v roce 1238, kdy zde sídlil Odolen z Konárovic, zmíněný jako svědek na závěti Zbraslava, číšníka krále Václava I. V nadcházejících staletích byla ves rozdělena mezi několik majitelů, až ji v roce 1419 sjednotil pod jednoho majitele Vaněk Sekerka z Choltic, který zde zřejmě vystavěl i první tvrz. V roce 1503 koupil zdejší majetek Václav Háša z Újezda a jeho syn Jan Jiří Háša z Újezda je v roce 1588 prodal erbovnímu kutnohorskému měšťanu Zikmundovi Freusichselbstovi z Freudenbachu. Od něho koupili Konárovice v roce 1605 bratři Albert Jiří a Jan Oldřich Klusákovští z Kostelce, kteří vedli vleklé spory s Kolínskými ohledně čepování vlastního piva; ty pak vyústily až do prodeje panství v roce 1614 Kryštofu Nybšicovi z Altendorfu. V průběhu třicetileté války byly Konárovice několikrát vydrancovány vojáky, a protože nový majitel Humprecht Račín z Račína (1652) neměl o vydrancovaný majetek zájem, prodal ho v roce 1661 Adamovi Schofmannovi z Hamrlesu, který okamžitě přistoupil k obnově vsi. Schofmannům náležely Konárovice do roku 1725, kdy po smrti posledního mužského příslušníka rodu, Karla Ignáce Vojtěcha, připadly jeho sestře Kateřině, provdané za Zikmunda z Wiederberga. V roce 1772 koupila panství hraběnka Alžběta Quasco de Claviers, rozená Netolická z Eisenberga, provdaná za italského šlechtice Alessandra Quasco de Claviers, tehdejšího vojenského velitele Prahy. Nová majitelka si Konárovice velmi oblíbila, často zde pobývala a velmi se zasloužila o jejich rozvoj – v roce 1810 byla například otevřena první škola a dala zakládat morušové sady; největšího rozkvětu ale dosáhlo místní hedvábnictví až po její smrti (zemřela v roce 1813) kolem roku 1820. Do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 se pak ještě vystřídalo několik majitelů panství, od roku 1848 jsou Konárovice samostatnou obcí v okresu Kolín

Osobnosti

Alžběta Quasco de Claviers, rozená Netolická z Eisenberga (* 1739 - † 14. 4. 1813 Konárovice) - hraběnka a majitelka konárovického panství, velmi se zasloužila o jeho rozvoj, mimo jiné zakládala morušové sady a dala základ vniku hedvábnictví.

Jaroslav Peklo (* 11. 6. 1881 Konárovice - † 2. 6. 1955 Praha) - český botanik, profesor Ústavu pro zemědělskou a lesnickou fytopatologii ČVUT, zabýval se fytopaleontologií, fyziologií rostlin, fytopatologií, otázkami mykorrhizy a symbiózy mikroorganismů a mykologií, je autorem řady odborných publikací.

Jaroslav Vinduška (* 20. 5. 1900 Konárovice - † leden 1979 Praha) - český architekt a pedagog, na sochařsko-kamenické školy v Hořicích vyučoval stavitelství, odborné kreslení a dějiny architektury, v letech 1948-1957 byl její ředitel. Autor učebnice Kamenořez pro 4. ročník střední průmyslové školy kamenické (1973).

Josef Hanousek (* 7. 8. 1907 Konárovice - † ?) - fotograf Kolínska a spolupracovník pražského vydavatelství Orbis, autor pohlednic města Kolína, věnoval se krajinářské fotografii, kde převážně zachycoval kolínské Polabí. Ve svém bydlišti v Konárovicích vlastnil fotografický ateliér.

Původ názvu

Název obce (původně Koňařovice) se odvozuje od toho, že obyvatelé měli povinnost chovat koně pro hrad Oldříš (srovnejte též původ názvů obcí Ovčáry, Ohaře, Chrčice a Sokoleč).

Znak a vlajka obce

Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 27. března 2000 usnesením č. 54 schválen znak a prapor obce. Jedná se tak zvaný „mluvící znak“, který tvoří modrý štít se stříbrnou koňskou hlavou s vysokým krkem a zlatou hřívou. Prapor tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a bílý, v levé (žerďové) části modrého pruhu je bílá koňská hlava s vysokým krkem a žlutou hřívou.

Administrativní údaje

Konárovice jsou dnes samostatnou obcí, jejích součástí je obec Jelen, zaniklá ves Sovolusky a rekreační oblast Včelín. Katastrální výměra činí 10,89 km² a žije zde 871 stálých obyvatel (1. ledna 2016).