Konárovice jsou v písemných pramenech poprvé doloženy v roce 1238, kdy zde sídlil Odolen z Konárovic, zmíněný jako svědek na závěti Zbraslava, číšníka krále Václava I. V nadcházejících staletích byla ves rozdělena mezi několik majitelů, až ji v roce 1419 sjednotil pod jednoho majitele Vaněk Sekerka z Choltic, který zde zřejmě vystavěl i první tvrz. V roce 1503 koupil zdejší majetek Václav Háša z Újezda a jeho syn Jan Jiří Háša z Újezda je v roce 1588 prodal erbovnímu kutnohorskému měšťanu Zikmundovi Freusichselbstovi z Freudenbachu. Od něho koupili Konárovice v roce 1605 bratři Albert Jiří a Jan Oldřich Klusákovští z Kostelce, kteří vedli vleklé spory s Kolínskými ohledně čepování vlastního piva; ty pak vyústily až do prodeje panství v roce 1614 Kryštofu Nybšicovi z Altendorfu. V průběhu třicetileté války byly Konárovice několikrát vydrancovány vojáky, a protože nový majitel Humprecht Račín z Račína (1652) neměl o vydrancovaný majetek zájem, prodal ho v roce 1661 Adamovi Schofmannovi z Hamrlesu, který okamžitě přistoupil k obnově vsi. Schofmannům náležely Konárovice do roku 1725, kdy po smrti posledního mužského příslušníka rodu, Karla Ignáce Vojtěcha, připadly jeho sestře Kateřině, provdané za Zikmunda z Wiederberga. V roce 1772 koupila panství hraběnka Alžběta Quasco de Claviers, rozená Netolická z Eisenberga, provdaná za italského šlechtice Alessandra Quasco de Claviers, tehdejšího vojenského velitele Prahy. Nová majitelka si Konárovice velmi oblíbila, často zde pobývala a velmi se zasloužila o jejich rozvoj – v roce 1810 byla například otevřena první škola a dala zakládat morušové sady; největšího rozkvětu ale dosáhlo místní hedvábnictví až po její smrti (zemřela v roce 1813) kolem roku 1820. Do zrušení patrimoniální správy v roce 1848 se pak ještě vystřídalo několik majitelů panství, od roku 1848 jsou Konárovice samostatnou obcí v okresu Kolín
Alžběta Quasco de Claviers, rozená Netolická z Eisenberga (* 1739 - † 14. 4. 1813 Konárovice) - hraběnka a majitelka konárovického panství, velmi se zasloužila o jeho rozvoj, mimo jiné zakládala morušové sady a dala základ vniku hedvábnictví.
Jaroslav Peklo (* 11. 6. 1881 Konárovice - † 2. 6. 1955 Praha) - český botanik, profesor Ústavu pro zemědělskou a lesnickou fytopatologii ČVUT, zabýval se fytopaleontologií, fyziologií rostlin, fytopatologií, otázkami mykorrhizy a symbiózy mikroorganismů a mykologií, je autorem řady odborných publikací.
Jaroslav Vinduška (* 20. 5. 1900 Konárovice - † leden 1979 Praha) - český architekt a pedagog, na sochařsko-kamenické školy v Hořicích vyučoval stavitelství, odborné kreslení a dějiny architektury, v letech 1948-1957 byl její ředitel. Autor učebnice Kamenořez pro 4. ročník střední průmyslové školy kamenické (1973).
Josef Hanousek (* 7. 8. 1907 Konárovice - † ?) - fotograf Kolínska a spolupracovník pražského vydavatelství Orbis, autor pohlednic města Kolína, věnoval se krajinářské fotografii, kde převážně zachycoval kolínské Polabí. Ve svém bydlišti v Konárovicích vlastnil fotografický ateliér.
Název obce (původně Koňařovice) se odvozuje od toho, že obyvatelé měli povinnost chovat koně pro hrad Oldříš (srovnejte též původ názvů obcí Ovčáry, Ohaře, Chrčice a Sokoleč).
Podvýborem pro heraldiku a vexilologii Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky byl dne 27. března 2000 usnesením č. 54 schválen znak a prapor obce. Jedná se tak zvaný „mluvící znak“, který tvoří modrý štít se stříbrnou koňskou hlavou s vysokým krkem a zlatou hřívou. Prapor tvoří dva vodorovné pruhy, modrý a bílý, v levé (žerďové) části modrého pruhu je bílá koňská hlava s vysokým krkem a žlutou hřívou.
Konárovice jsou dnes samostatnou obcí, jejích součástí je obec Jelen, zaniklá ves Sovolusky a rekreační oblast Včelín. Katastrální výměra činí 10,89 km² a žije zde 871 stálých obyvatel (1. ledna 2016).
Konárovice leží 6 kilometrů východně od Kolína v nadmořské výšce 236 metrů.