Jako místo narození sv. Prokopa v roce 970 se uvádí tzv. Prokopský dvůr, patřící v 10. století zemanovi Vítovi a jeho ženě Boženě. Ve vrcholném a pozdním středověku byl dvůr obydlím místní zemanské rodiny, jejíž příslušníci byli původně many olomouckého biskupství. V 15. století, když byla Chotouň poprvé součástí poděbradského panství, vznikla v Prokopském dvoře poutní kaple sv. Prokopa, která je písemně doložena k roku 1584. V roce 1599 získal dvůr rod Berků z Dubé, za nich byl v průběhu třicetileté války včetně kaple vypálen a následně znovu obnoven. V roce 1715 získal dvůr po smrti Františky Rosalie Boženy Berkové, provdané Kinské († 1714) nový majitel Jan Ignác Mladota ze Solopysk († 1747), po něm páni z Vrbna a následně Maternové z Květnice. V roce 1759 získala dvůr rodina Dubeckých, za níž došlo kolem roku 1771 k barokní přestavbě obytné budovy, sloužící v té době také za rychtu. Do dnešní klasicistní podoby byl dvůr upraven v 19. století, kdy se vrátil do majetku poděbradského panství.
Před bránou je ozdobná zídka, na jejíchž podstavcích uprostřed byly umístěny ozdobné koule a na na nedochovaných sloupcích na konci proti bráně sochy sv. Františka a sv. Floriána.
Dodnes se v severní stěně (od kostela) ukazuje část staré kamenné zdi s okénkem, které má vést do komůrky, ve které se sv. Prokop narodil.
Prokopský dvůr čp. 43 leží při jižní straně kostela sv. Prokopa.
GPS: 50°3'58.250"N, 14°57'23.700"E
Nepřístupné